V České republice žije odhadem 200 tisíc Romů, z toho asi polovina v sociálně vyloučených lokalitách, o nich média informují nejčastěji. O té druhé nebo spíše první polovině není příliš slyšet, veřejnost např. neví, že za posledních 15 let se počet romských vysokoškoláků zdvojnásobil. A už vůbec ne, že víc jak půlka z těchto studujících nebo absolventů vysokých škol jsou ženy a dívky, že některé romské ženy podnikají, jiné se zapojují do politiky nebo jsou společensky aktivní.
Slovo 21 bylo první organizací, která se u nás už v roce 2000 začala zabývat aktivitami, směřujícími ke vzdělávání a emancipaci Romů a od začátku kladla důraz na rozvoj a posílení romských žen. Právě ony mohou být zprostředkovateli změn, vychovávají děti, starají se o chod rodiny, jednají s lékaři, školou, úřady, jsou v komunitách dobře zasíťovány. Tehdy pod vedením Lidije Grebo a Marty Hudečkové začala na edukaci, zvýšení sebevědomí a emancipaci pracovat první skupina romských žen Manushe. Byly to hlavně studentky středních škol a ženy, které pracovaly jako sociální pracovnice nebo pedagogické asistentky, tedy ženy, které jsou nějakým způsobem aktivní a chtějí pomoci své komunitě. Skupina se postupně rozrůstala a její aktivní členky, které prošly spoustou kurzů a školení, chtěly své zkušenosti šířit ve svém okolí a podpořit vznik podobných skupin v dalších městech. Podařilo se to v loňském roce, kdy díky podpoře z Úřadu vlády a grantu z Norských fondů (program Dejme ženám šanci) vznikl projekt Jileha - Srdcem.
V jeho rámci se 28. 11. 2016 uskutečnila konference s názvem Proměny v postavení Romek za poslední půlstoletí. Zúčastnilo se jí na 60 romských žen z celé České republiky (některé z nich přijely do Prahy vůbec poprvé) a ti, kteří s romskými ženami pracují, nebo je téma emancipace Romek zajímá. Konferenční sál byl zaplněn hlavně romskými ženami, především mladší a střední generace, ale přijelo i pár pamětnic, jako paní Olga Fečová, po léta jedna z nejaktivnějších členek romské komunity, dnes vychovatelka romské mládeže v Krupce. Potěšující bylo vidět, jaké vážnosti se těší mladé vzdělané romské ženy, které konferenci nejen moderovaly, ale měly řadu velice podnětných a obsahově bohatých příspěvků.
Sociální antropoložka Lucie Fuková, zastupující české Romky na mezinárodní úrovni, mluvila o změnách ve vývoji postavení Romek od druhé světové války dodnes. Romské ženy musí čelit několikanásobné diskriminaci - jednak jako ženy, jednak jako příslušnice neoblíbené národnostní menšiny, a třetí diskriminace se vztahuje k tradicím romské rodiny, kde nejenže vždy rozhoduje muž, ale žena je svázána řadou omezení, zákazů a představ, o tom, co může a co ne.
Romské přísloví „Nejsou děti, není štěstí“ ukazuje, jak důležité jsou pro Romy děti. Romka by měla mít hodně dětí, měla by se starat nejen o ně, ale i o manžela, a to se studiem nebo zaměstnáním mimo domov neslučuje. Z vůbec prvního sociologického výzkumu o postavení romských žen, uskutečněného před dvěma lety, ale vyplynulo, že se chtějí vzdělávat a vzdělání pokládají za důležité pro své děti. Z výzkumu vyplynulo i to, že role ženy v romské rodině se mění, třetina žen z výzkumu pak vychovává děti sama, za podpory širší rodiny. Romky nejsou nevzdělané v komunikačních technologiích, mobil počítač nebo tablet běžně mladší z nich používají. Ekonomický tlak paradoxně vede k posilování romských žen, které musely jít do práce, doma byly potřeba dva platy – ať to muž chtěl nebo ne. A na otázku, kdo u nich doma rozhoduje, pak třetina respondentek odpověděla, že rozhodují s mužem společně, a to je velký posun. Přesto jsou romské ženy na začátku své emancipace. Jejími prvními průkopnicemi jsou romské vysokoškolačky a také ženy, sdružující se právě ve skupinách, projektu Jileha.
V Krupce, Mimoni, Rumburku, Bruntále, Praze, Chomutově, Náchodě, Turnově a Ostravě pracují romské ženské skupiny. Scházejí se dvakrát měsíčně a zabývají se posílením sebevědomí a seberespektu, situací romské komunity ve městě, mluví o ženských právech, věnují se také zdravotní osvětě a sociálně právním otázkám. V publikaci vydané k projektu přibližují činnost jednotlivých skupin jejich vedoucí, zároveň v ní najdeme profily několika členek skupin, jimž má projekt pomoci. „Morální podpora a rady starších žen mladším, byly velmi dobře přijímaný i naopak. Pocit sounáležitosti a pocit, že je schopná jako žena být dobrá i v jiných záležitostech a jít příkladem, v některých vyvolaly změny jak ve vztahu s partnery, tak i sebeuvědomění svých možnosti“, vysvětluje Emílie Horáčková, vedoucí skupiny v Mimoni. Aranka Balážová, sociálně zdravotní pomocnice z Bruntálu se pochlubila tím, jak se její skupině podařilo zorganizovat Den Romů i tím, jak se ženy naučily pojmenovávat své problémy, začaly se víc zajímat o své zdraví atd. Brněnská skupina se mimo jiné aktivity snaží přesunout děti ze segregovaných do normálních škol.
Součástí konference byla i rekapitulace problematiky sterilizace romských žen za socialismu, za níž se sice stát omluvil, ale odškodné stále zůstalo nedořešeno. Mluvilo se o romském ženském hnutí na mezinárodní úrovni i o praktických problémech, jakým bude třeba povinná předškolní docházka pro děti od pěti let, o níž mnohé Romky vůbec nevědí. Velkým tématem mladých žen je vztah vzdělání a kariéry k tradičním hodnotám Romů. V rodinách jsou první, kdo má vzdělání, všichni se na ně obracejí s žádostmi o pomoc, od psaní dopisů po vyřizování na úřadech. „Jsme po absolvování vysoké školy postaveny do první linie v boji za rovnoprávnost, ale ještě nemáme dost zkušeností a neumíme si říct o pomoc“, charakterizovala mladou generaci, hrdou na své romství, absolventka studia kulturního managementu Denisa Horváthová a dodala, jak je těžké si najít partnera – romští muži emancipované ženy nechtějí.
V závěrečném prohlášení se účastnice konference shodly na tom, že Romky udělaly za poslední půlstoletí velký krok kupředu, řada z nich je samostatných, hrdých a emancipovaných, ale stále je ještě mnoho žen, s nimiž je třeba pracovat. „S minulostí už nic neuděláme, ale s budoucností ano. My ženy máme obrovskou sílu!“
Součástí konference byla i upoutávka na unikátní výstavu Tajemství romských šperků v Muzeu romské kultury v Brně. V následujících dnech jsem se octla v Brně a výstavu navštívila, včetně dílny vedené šperkařkou Nicole Taubinger, pod jejímž vedením romské dívenky zkoušely vyrábět šperky z recyklovaných plastových materiálů. Zážitek z konference a setkání s romskými ženami se tak jen umocnil. Výstavu můžete vidět do konce dubna příštího roku a určitě stojí za návštěvu.
Pavla Frýdlová